Severní ostrov NZ je opravdu nádherný! A to prý nic není proti jižnímu! Lidé žijící na severním ostrově moc neuznávají život tak 30km za Aucklandem a dále na jih.. Welington je sice hlavním městem, ale nikdo, zdá se, to nebere na vědomí. Vše důležité se odehrává v Aucklandu!
.
My jsme tady začali 11.2. naši 25 denní pouť po NZ, ale velmi rychle jsme město opustili a vydali se do přírody. Počasí je tu sice dosti proměnlivé, ale dá se to „přežít“.
12.-14.2. Nejdříve jsme zamířili do severního výběžku ostrova, kdy jsme už po pár ujetých km byli naprosto okouzleni místní přírodou. Nedá se říct, že by byla naprosto výjimečná, ale je prostě krásná, malebná. Pohled do těch mnoha odstínů zeleni je opravdu povznášející! Tahle příroda se vůbec nedá srovnat s australskou!
Cestou do Bay of Island, kde jsme trávili 2 noci, jsme projížděli několika nár. parky včetně velkého NP s kauri stromy (damaroně), což jsou hodně staré a mohutné stromy, z kterých se vyrábělo kdeco a hlavně se z nich získávala „guma“ (kopálová pryskyřice) po vyleštění podobná jantaru.
V Bay of Islands jsme podnikli neplánovaně půldenní výlet malinkým letadlem (14lidí) na nejsevernější cíp ostrova – Cape Reinga, kde se setkávají vody Pacifiku a Tasmánského moře (zvaného oceán) a opravdu to lze pozorovat, každý proudí jiným směrem a odliv a příliv má v rozdílnou dobu. Jiří seděl na místě co-pilota, a já se jen obávala, aby si nechtěl šáhnout na nějakou páčku J. Byl to úžasný zážitek
14/15.2. Pak jsme pokračovali na jih (minuli jsme Auckland) a před Pokenem odbočili na západ, kde jsme přenocovali v malém hotýlku uprostřed vinic a kopců s ovcemi. Takže jsme museli pochutnat vínko…a to nám tady moc chutná!
.
15.-17.2. Další den jsme jeli na západ a pak směrem na sever obkroužit poloostrov Coromandel. Příroda opět neskutečně krásná, střídají se pole s kukuřicí, rozsáhlé pastviny (ovšem převážně plné krav), bujná tropická vegetace, občas mořské pobřeží. Přenocovali jsme 2 noci v odlehlém dřevěném domku, asi pro 8 párů, uprostřed buše. Naprostý ráj! Vyšli jsme si na menší túrku do přírody, k vodopádům, pod kterými se Jiří „jen tak“ vykoupal.
.
17-19.2. jsme strávili u města Rotorua, v sopečné oblasti. Při příjezdu nás praštila přes nos „vůně“ síry. Všude to tu bublá, vře, bahno se vaří, tryskají gejzíry horké vody. A taky je tu hodně zastoupena maorská kultura. Byli jsme v maorském centru, viděli jak žili, podívali se na taneční představení a taky absolvovali večerní program v maorské vesnici spojený s maorskou večeří. Na rozdíl od Austrálie je tu původní obyvatelstvo začleněno do běžného života.
19.-21.2. Tyto dny jsme strávili uprostřed národního parku Tongariro, což je park plný sopek, doutnajících kopců a nádherně členitý! Ubytováni jsme byli ve velkém hotelu Chateau Tongariro představující zašlou slávu 30 let. V téhle pustině to ovšem bylo kouzelné. Udělali jsme si výlet přes sopečné pohoří, trasa byla anoncována na 8hod, ovšem my to zvládli na 5! Jak jinak J. Šli jsme kolem stále aktivní sopky, která naposledy vybuchla v loňském roce! Trasa byla dost náročná, strmá, lezli jsme většinou po lávových kamenech nebo slézali v sopečném popelu dolů. Paráda! Ovšem druhý den jsem pomalu nedošla na snídani!
