Před pár dny jsme opustili poslední zemi 1. části našeho Sabbaticalu a jsme zase zpět v Buenos Aires.
Poslední zemí bylo Peru, kde jsme strávili asi nejvíce času a stálo to zato. Zatím je to nejzajímavější stát, který jsme navštívili. Nádherná příroda, převážně hornatá, země plná historie, Inkové na nás „číhají“ na každém rohu. Na období Incké říše se vzpomíná nejvíce, vlastně tím neustále žijí (12. – 16. st.). I přes veškeré úsilí Španělských kolonizátorů se odkaz Inků nepodařilo vymýtit.
Strávili jsme pár dní v Limě, velkém pobřežním městě, které je zvláštní složeninou moderního krásného pobřeží, chudších čtvrtí a pak zajímavých malých „center“, resp. náměstí. Tady jsme byli ve výšce 0 m.n.m.
Pak jsme se přemístili do Amazonského pralesa u města Puerto Maldonado, a to jsme si opravdu „užili“. Začalo to příjezdem po špinavé (ale přírodně) široké řece na velmi nízké loďce; do „hotelu“ nás vedli s pochodní v ruce temným pralesem. Hlavní budova vypadala jako prosklená, byly vidět jen nosné sloupy, místo skla byly všude jen sítě. Pár trámů a sítě. Náš domeček „cabaňos“ byl trochu více přírodní než bychom si přáli – polovina ze dřeva, polovina ze sítí, které nebyly téměř vidět. Zvuky nočního pralesa byly dost příšerné, takže první noc jsme téměř nespali. Každý den jsme vyjížděli na 3 výlety do pralesa, pozorovali cajmany při noční projížďce vratkou loďkou po řece, bavili se opicemi, pozorovali papoušky. Elektřinu jsme měli jen občas, na WC píšťalka pro případ „nouze“ –např. kdyby tam byl had! Fakt prima! Neustále jsme zavírali kufry pro případ „nájezdu“ nějakých broučků apod. Takže po odletu jsme vše museli vyndat, prádlo bylo vlhké, a větrat!
Další zastávkou bylo historické město Cuzco ve výšce 2.600m. Na tuhle výšku jsme se připravovali jednak prášky a pak pitím coca čaje. Já to první den nezvládla, bylo mi dost zle. Tohle městečko opravdu dýchá historií a zatím bylo nejhezčím, co jsme viděli. Při různých výletech jsme se pohybovali jak na houpačce pokud jde o nadmořskou výšku, v jednu chvíli jsme byli v 3.800m. Dávali jsme si dobré místní vínko a také pisco – s tím jsme začali už v Limě. Jde o pálenku z vinných hroznů. Jde o peruánskou specialitu, většinou se podává s nějakou ovocnou příchutí, nejžádanější je „pisco sour“ s citrónovou příchutí. A taky jsme tady zkusili náramnou pochoutku, která by se u nás asi neujala J. Nejdříve jsme si mysleli, že „Guiena pig“ nebo „cuy“ je něco jako malinké sele. Omyl. Je to něco jako morče! Ale báječně chutná, masíčko je šťavnaté, něco mezi králíkem a kuřetem. I po té, co jsme tohle zvířátko viděli, živé nás nepřešla chuť dát si další!
A pak přišlo to nejhezčí z Peru – Machu Picchu. Ač jsme ho dobře znali ze všech možných obrázků, stát tam v reálu a „zírat“ na tu krásu bylo neskutečné! Taky jsme měli štěstí na počasí, celou dobu prohlídky bylo slunečno. Jinak v Peru neustále pršelo. Období dešťů začalo letos o měsíc dříve.
Před odjezdem na MP jsme si museli koupit jeden baťoh, protože kufry jsme museli nechat v hotelu Cuzcu, kam jsme se pak po 2 dnech vraceli. Na MP se posledních 100km jede vlakem a zavazadlo nesmí mít víc jak 5kg. Takže se z nás na 2 dny stali opravdoví batůžkáři, vzali jsme jen to nejnutnější, jedno oblečení, kartáček a vyrazili . Je neskutečné, že tohle osídlení se objevilo až v tak pozdní dobu, tedy v r. 1911! Inkové jej opustili v době, kdy se k místu blížili Španělé a nechali jej zarůst. Tím město zachránili. Vůbec nechápu, jak se mohli město objevit, pominu-li, jak jej vůbec na takovéto místě mohli postavit! Stojí na kopci a kolem se vrší jako kulisy další a další vrstvy hor a kopců! MP bylo definitivně odkryto v letech 1936-41.
Z Cuzca jsme pak jeli autobusem (velmi moderním a perfektně vybaveným) 10h do města Puno k jezeru Titicaca. Příroda se velmi měnila, z hornatého kraje Cuzca do „téměř“ roviny kraje Puna. Zastavili jsme na 6 místech a prohlédli si další pamětihodnosti. Cestou jsme překonali i výšku 4.313m, kde jsme se kochali pohledy na vzdálené zasněžené vrcholky hor přesahující výšku 5.000m.
Puno je jedno z nejošklivějších měst, cihlové domy, rozestavěná patra s trčícími dráty. Jedinou přidanou hodnotou města je poloha, tedy na břehu jezera. To je příšerně obrovské, asi jako 1/10 naší republiky. Velkou raritou tu jsou tzv. „plovoucí ostrovy“, na kterých žijí indiánské kmeny. V jezeře roste tráva – totura - něco jako zelený rákos, který má hluboké kořeny, vlastně tvoří pod vodou jakousi pevnou hmotu (cca 1,5m pod vodou). Indiáni vždy z jezera vyříznou několik kusů o rozloze cca 20x20m, ty svážou k sobě, trávu posekají, nechají usušit a celý ostrov tím pokladou. Každých 5 měsíců pak přisypou novou vrstvu, protože se ta původní prostě propadá. A na tom si staví domky z téže trávy. Dokonce i lodě jsou z trávy! Jen bylo legrační na některých domcích vidět solární panely!
Taky jsme jeli na přírodní ostrov, obědvali u indiánské rodiny a dokonce jsem s nimi musela i tančit – dělala jsem, že tam nejsem, ale marně!
V tomhle městě zase výšku nezvládl Jiří, 2 dny mu nebylo dobře, i když pil cocu jako divý! Byli jsme ve výšce 3.810m!
Celá etapa proběhla super (až na to jedno zmeškané letadlo), všechny cestovky se o nás staraly jako o vlastní, byly naprosto přesné (což lahodilo zejména Jiřímu uchu).
Přesto všechno náš příjezd do BA byl jakýmsi návratem do civilizace. Přiletěli jsme v sobotu ráno v 5h, prospali se a večer šli do místní Opery Colon na balet Popelka. Divadlo je nádherná budova, o něco větší než naše Národní, velmi pompézní.
Teď se během 10 dní v BA dáme trochu dohromady, vypereme co se dá, načerpáme síly a 18.11. se vrháme do 2. části našeho putování!
A few days ago we left the last country 1 part of our sabbatical and we are back again in Buenos Aires.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.--..
The last country of our 1.part of Sabbatical was Peru, where we spent probably the most beautiful time and was worth it. It is very interesting country. Beautiful natures, mostly mountainous, full of history, Incas us to "lurk" on every corner. Everything remains the Inca empire (12th - 16th century). Despite all the efforts of the Spanish colonizers the Incas are still ”alive”.
We spent a few days in Lima, a large coastal city, which is a special composite of modern beautiful coastline, poorer neighborhoods and then cool little "center“, respectively squares. Here we were at the altitude of 0 m.
Then we moved to the Amazon rainforest near the city of Puerto Maldonado, and we really „enjoyed „. It began with the arrival on dirty (but natural) wide river at a very low boat, to the „hotel“, they guided us walking with torch in hand via dark forest. The main building looked like glassy, we saw only support columns, but instead of glass it was everywhere netting. A few beams and net. Our house "Cabanos" was a bit more natural than we would like - half wood, half of the net that were almost invisible. Nocturnal forest sounds were pretty awful, so the first night we almost did not sleep. Every day we went on 3 trips into the forest, watching Caymans at night river, watching monkeys, observed parrots. We had electricity only occasionally, the restroom had whistle in case of "emergency" - e.g. if there was a snake! Really nice! Constantly we closed the suitcases against "raid“of some little animals, etc.
Next stop was the historic city of Cusco at an altitude of 2600 meters. We tried to be prepared for such an altitude, taking pills and then drink coca tea. I do not make it the first day, I felt pretty bad. This town really breathes history and yet it was the nicest we've seen. On various trips we moved to the swing in terms of altitude, at one point we were at 3800 meters. We had a good local wine and pisco also - with that we started in Lima. It is a brandy made from grapes. It is a Peruvian specialty, usually served with a fruity flavor; the most desirable is the "pisco sour" with lemon flavor. And here we tried tremendous delicacy. At first we thought that "Guiena-pig“or "cuy" is something like a tiny pig. Wrong. We just tried to translate the word “pig” to our language. But is is really guinea pig! But wonderfully tasty, meat is juicy, something between rabbit and chicken. Even after we have seen this pet live not passed us the desire to eat it again!
And then came the most beautiful place of Peru - Machu Picchu. Although we knew him from all files, standing there in reality is a „stare „at the beauty, it was unreal! We also were lucky with the weather, during the whole tour was sunny. Otherwise, in Peru it rained constantly. The rainy season started a month earlier this year.
Before leaving the MP we had to purchase one backpacks; suitcases we had to leave at the hotel in Cuzco, where we are back after 2 days. To go to MP is necessary to use train for last 100km and luggage must not be more than 5 kg. So we became a true backpackers, we took only the bare minimum, one set of clothes, toothbrush and went.
From Cuzco we went by bus (very modern and perfectly equipped) 10h to the city of Puno to Lake Titicaca. Nature is very varied, from the mountainous region of Cusco in "almost" plane Puna region. We stopped at 6 locations and visited other sights. Along the way we also surpassed the altitude of 4313 meters, where we watched snow-capped mountain peaks exceeding 5,000 meters height.
Puno is one of the ugliest cities, brick houses, and unfinished floor with wires sticking out. The only added value of the position is the lake. It is really huge, like a tenth of our country. A great rarity there is so-called "floating islands" on which Indians live. There is on the lake grass - totura - something like a green reed which has deep roots that formed actually under water some solid mass (about 1.5 m below the water). Indians always cut several pieces of approx. 20x20 from the lake, then bound one to each other, cut the grass, let it dry, and then put on the island . Every five months then sprinkle a new layer, because the original is simply forfeited. And that set houses on the same grass. Even the boats are out of the grass! It was just funny to see some houses with solar panels!
We also went on a natural island, had a lunch at an Indian family, and even I had to dance with them!
In this town again Jiri did not feel very fell because of the altitude even he drank coca tea like mad! We were at a height of 3810 meters!
The whole stage was great (except for the one missed plane), all guides took care of us like their own and they were completely accurate.
Despite all of our arrival in BA was a kind of return to civilization. We arrived on Saturday morning at 5h, slept through the day and in the evening we went to a local Colon Opera to see ballet Cinderella. Theatre is a beautiful building, slightly larger than our nation, very pompous.
Now, during the 10 days in BA we put together a little, wash what is necessary and 18.11. we venture to 2 part of our journey!
